Atributy: františkánské roucho, kříž, růženec, schodiště (někdy nahrazeno žebříkem), děti (které vyučuje), kniha, lilie (symbol panenství)

Životopis

Žila v době renesance a byla tak současnice Koperníka, Kryštofa Kolumba, Vasco de Gamy, Michelangela, Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily a Martina Luthera.

Narodila se okolo roku 1474 na severu Itálie v městečku Desenzano na břehu jezera Lago di Garda. Její rodina měla vzdělání a víru ve velké úctě, což ovlivňovalo Andělinu výchovu i celkovou orientaci života.

V dospívání zakusila bolest ze ztráty rodičů a milované sestry, kteří pravděpodobně zemřeli při morové epidemii. Anděla se přestěhovala do Salo k rodině svého strýce a v 18 letech vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Následujících dvacet let žila Anděla obyčejný život vesnické ženy. Pracovala na poli, na vinici, chodila na mše, četla a modlila se dle terciářských regulí. Ani ústní ani písemné prameny nezmiňují Andělu v tomto období jako katechetku či učitelku. Lidé si ji vážili kvůli její svatosti.

Když měla Anděla 40 let, byla poslána svými františkánskými představenými do Brescie, kde měla pomoci vdově Kateřině Patengolové, která přišla o své děti. V průběhu let, které Anděla strávila v Brescii u vdovy Patengolové a v rodině kupce Antonia Romana, byla Anděla pro mnohé duchovní vůdkyní, rádkyní v mnohých složitých situacích, pomáhala urovnávat spory, pomáhala kněžím s výklady Bible.

Již od svého mládí se toužila zasvětit Bohu, ale musela čekat desítky let, než poznala, co od ní Bůh očekává: založit „Společnost“, nový typ komunity, jejíž členky by svědčily o Boží dobrotě a lásce životem ve světě podle ducha evangelních rad ve službě bližnímu. Bylo to v době renesance a reformace, období poznamenaném prudkými kontrasty. Šlechta, měšťanstvo a církevní hodnostáři žili v blahobytu, zatímco lid žil v hluboké materiální a duchovní bídě. Přestalo se dbát na tradice, výchova a víra byly v žalostném stavu. Anděla viděla tuto nouzi a pocítila vzrůstající touhu najít na ni lék.

Na svátek sv. Kateřiny, 25. 11. 1535, založila „SPOLEČNOST SV. VORŠILY“, sdružení dvaceti osmi žen a mladých dívek toužících žít zasvěceným životem podle evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti, a přitom zůstat ve své rodině a ve svém prostředí. Toto založení bylo Andělinou odpovědí na naléhavé potřeby doby. Anděla skutečně předstihla svou dobu, protože tehdy žena neměla jinou možnost než život v manželství nebo v klášteře.

Sv. Voršilu, v té době uctívanou světici, zvolila sv. Anděla jako patronku Společnosti pro charisma panenství a statečnosti, neboť snoubenecký vztah k Ježíši Kristu je hlavním rysem voršilské spirituality.

Sestry voršilky nežily v řeholní komunitě, ale zůstávaly ve světě, ve vlastních rodinách, neboť rodina je nejlepším prostředím pro výchovu. Předepsané byly jen pravidelné schůzky. Anděla původně nechtěla sestry ani zavazovat sliby, ty se jim jen doporučovaly. Tímto způsobem se mohly volněji a důkladněji věnovat konání dobra, především výchově mladých dívek. Tento charakteristický rys jim umožnil, že mohly pokračovat ve svém dobročinném působení a rozšiřovat je i v dobách obzvláště těžkých pro jiné řeholní řády, například v době revoluce ve Francii.

Vlivem kulturních a společenských přeměn se v 17. století Společnost sv. Voršily proměnila v řeholní společenství s klauzurou, které se rozšířilo zvláště v západní Evropě. Dnes jsou voršilky na všech kontinentech a téměř ve všech zemích.

Pro své společnice napsala Anděla 3 spisy, Řeholi, Rady a Odkazy, jimiž nabízí své dědictví a vede je v osobním životě i v jejich apoštolské práci. Řehole členkám společnosti ukazuje cestu, po které mají jít, aby byly „pravými a neporušenými snoubenkami Božího Syna“. Rady byly určeny těm, které Společnost vedly. Odkazy byly napsány hlavně pro vdovy, které zastupovaly Společnost před světskou a církevní autoritou. Poslední zmíněné spisy, Rady a Odkazy, mohou sloužit jako průvodci mericiánské spirituality nejen voršilkám a jejich spolupracovníkům, ale i všem křesťanům.

Sv. Anděla umírá 27. ledna 1540 v Brescii a je pochována v kostele sv. Afry, nyní je tato svatyně zasvěcena sv. Anděle. Sv. Anděla Merici byla blahoslavena 30. dubna 1768 a prohlášena za svatou 24. května 1807.