je-li spojka a užita v poměru slučovacím (Usedli a zapálili oheň.),
ve spojení s časovými příslovci a pak, a potom, a tehdy (Napij se a pak si vezmi koláč.),
ve spojení s výrazem také (Bylo mi do smíchu a také dědovi svítily oči.).
před zkratkami atd., atp., apod., aj.
pokud spojka a spojuje dvě věty vedlejší v poměru slučovacím (Řekla mi, že jsem ji zaujala a že to se mnou zkusí.).

pokud je spojka a užita v poměru odporovacím (Čekal jsem, a /ale/ ona nešla.),
v poměru stupňovacím (Neviděl nic, a k tomu měl oči zavázané páskou.),
v poměru důsledkovém (Pouliční lucerny svítily, a tedy neměla tolik strach.),
jsou-li souřadně spojené VH rozděleny jinou větou (Vzal kuši, kterou měl připravenou vedle sebe, a zamířil.),
jsou-li souřadně spojené VV rozděleny jinou větou (Řekla mi, že jsem ji zaujala, protože mám smysl pro humor, a že to se mnou zkusí.),
na počátku vložené VV v případě užití tzv. různověté spojky (Ohlédl se, a když mě neviděl, sedl si.).

Výraz a tak nemusí být vždy spojkou (Uhodil se, a tak brečel.). Může se také jednat o spojku a a příslovečné určení způsobu tak (Polil se kávou a ohromil tak celou kavárnu.). V tomto případě se čárka před spojkou a nepíše. Jako pomůcku při rozlišení těchto dvou případů doporučujeme výrazy proto / tím.

Podobně můžeme chápat spojení a tím (Člověk přírodu přetváří(,) a tím ji přizpůsobuje svým potřebám.).

Rovněž výrazy a to, a sice mohou být použity jako spojovací výrazy ve významu vysvětlovacím (Máte jí zavolat, a to nejpozději do tří hodin.) a nebo jako prosté spojení spojky a a ukazovacího zájmene to (Příliš dlouho čekal a to se mu nevyplatilo. /= a to čekání se mu nevyplatilo/).

Čárka před spojkou a