Druhy vedlejších vět (určování druhů vedlejších vět)

Úvod 6. třída Interpunkce Interpunkce Čárka v souvětí a větě jednoduché Hlásky a hláskosloví Psaní u, ú, ů v domácích slovech Psaní u, ú, ů v přejatých slovech Stavba slova a pravopis Stavba slova a pravopis Zdvojené souhlásky Psaní -n- a -nn- Psaní bě/bje, vě/vje, pě Přípony -ský, -cký (-ští, -čtí) Psaní -mě-, -mně- Předpony s-, z- a vz- 1 Předpony s-, z- a vz- 2 Předpony s-, z- a vz- 3 Psaní i/y po obojetných souhláskách Psaní i/y po obojetných souhláskách Vyjmenovaná slova po -b- Vyjmenovaná slova po -l- Vyjmenovaná slova po -m- Vyjmenovaná slova po -p- Vyjmenovaná slova po -s- Vyjmenovaná slova po -v- Vyjmenovaná slova - souhrnná cvičení Psaní velkých písmen Tvarosloví i/y v koncovkách podstatných jmen Přídavná jména tvrdá a měkká Přídavná jména přivlastňovací Stupňování přídavných jmen Zájmena (druhy zájmen) Zájmeno já Zájmena náš, váš Zájmena on, ona, ono Číslovky Číslovky (užívání a zápis) Číslovky (skloňování) Číslovky řadové Slovesa Slovesa a jejich tvary Slovesné významy Pravopis sloves Předložky s, z Skladba (skladební pravopis) Shoda přísudku s jednoduchým podmětem Shoda přísudku s několikanásobným podmětem Shoda přísudku s podmětem (opakování) 7. třída Psaní velkých písmen Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Souhrnná cvičení 4 Souhrnná cvičení 5 Tvarosloví Druhy slov 1 (formální tvarosloví) Druhy slov 2 (funkční tvarosloví) Podstatná jména označující párové části lidského těla Vztažná zájmena Slovesný rod 1 (opisný) Slovesný rod 2 (zvratný) Příslovce Příslovečné spřežky Stupňování příslovcí Předložky 1 (předložkové pády) Předložky 2 Předložky s, z Spojky Částice 8. třída Skloňování slov cizího původu Skloňování vlastních jmen slovanského původu Slovesa Slovesné tvary Slovesné třídy a vzory 9. třída Pravopis Velká písmena Souhrnné diktáty Skladba Věta a souvětí Souvětí podřadné Určování druhů vedlejších vět Vedlejší věty Po a Pt Vedlejší věty příslovečné 1 Vedlejší věty příslovečné 2 Vedlejší věta Pk Vedlejší věta Př Vedlejší věta Do Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Složité souvětí podřadné 1 Složité souvětí podřadné 2 Souvětí souřadné 1 Souvětí souřadné 2 Složité souvětí souřadné Složité souvětí Čárka před a, i, ani, nebo 1 Čárka před a, i, ani, nebo 2 Testy a testování Přijímací testy CERMAT Přijímací testy z matematiky Testy ČŠI (NIQES) Testy všeobecných vědomostí	O Mirkově úloze je už rozhodnuto. → Už je rozhodnuto o tom, jakou bude mít Mirek úlohu. Srovnejte podtržené části věty a souvětí po 1. obsahové a 2. formální stránce. Ověřit řešení 1. Podtržené části se po obsahové stránce neliší, vyjadřují stejnou informaci. 2. Po formální stránce se výrazně liší: ve větě je podtržen (rozvitý) předmět, v souvětí vedlejší věta předmětná.	Jakou úlohu má v souvětí slovo jakou? (1)
	Pamatuj Vedlejší věty (VV) vznikají z větných členů (Jdi na křižovatku → Jdi tam, kde se kříží cesty.). Mají tedy stejnou úlohu (funkci) jako větné členy a zpravidla vyjadřují totéž jako větné členy (v našem případě určení místa). Rozhodněte, kterou větou vedlejší lze nahradit vyznačený větný člen: Za svítání se stádo pustilo hlouběji do lesa. Za svítání se stádo pustilo hlouběji do lesa. Usmál se navzdory bolesti. V cíli jsem byl úplně vyčerpaný. Velmi se na mě usmála. Zasmál se od srdce. Vědět ještě neznamená chápat. Babička z Ostravy povede Staníka k oltáři. Pro tvůj úsměv porazím třeba i draka. S ohledem na současné okolnosti se vzdávám úřadu.	Definujte, co jsou větné členy. (2)
Jak se liší věta a souvětí? (3) Co je jednoduché souvětí podřadné? (4)	Protože věty vedlejší mají obdobnou funkci jako větné členy ve větě hlavní, můžeme se na ně touto větou zeptat: Věta jednoduchá Jdi na křižovatku. → Kam jdi? Kam máš jít? → Na křižovatku. Pomocí otázky jsme určili příslovečné určení místa. Jednoduché souvětí podřadné Jdi tam, kde se kříží cesty. → Kam jdi? Kam máš jít? → (Tam), kde se kříží cesty. Pomocí otázky jsme určili vedlejší větu příslovečnou místní.
	Určete, pomocí které otázky se můžeme zeptat na vedlejší větu: Píše se zde, abychom raději utekli pryč. Vysvětli mi, proč zítra nechceš jít se mnou. Pokud budeš málo trénovat, na závody s námi nesmíš. Čím déle přemýšlím, tím jsem unavenější. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jakmile zabouchla domovní dveře, zazvonil telefon. Třebaže měl teplý kabát, cítil zimu po celém těle. Zeptej se chlapců, kteří postávají pod oknem. Zůstal v posteli, jelikož se necítil moc dobře. Zavři pusu, aby se ti do ní nenaprášilo.
	Rozeznáváme týž počet vedlejších vět jako větných členů: 1. podmětná (VV Po) 2. přísudková (VV Př) 3. předmětná (VV Pt) 4. příslovečná místní (VV místní) 5. příslovečná časová (VV časová) 6. příslovečná způsobová (VV způsobová) 7. příslovečná měrová (VV měrová) 8. příslovečná příčinná (VV příčinná) 9. příslovečná účelová (VV účelová) 10. příslovečná podmínková (VV podmínková) 11. příslovečná přípustková (VV přípustková) 12. přívlastková (VV Pk) 13. doplňková (VV Do)	Proč ve cv.2 nejsou uvedeny VV doplňková a přísudková? (5)
	Určete větné členy: Dům není takový, jak jsme si jej vysnili. Nebaví mě ležet na posteli a stále zírat do stropu. Cesta přes park je kratší. Bez svolení rodičů nikam nemůžeš. Kvůli bolestem musel na prohlídku k lékaři. Kamil se dostavil k výdejnímu okénku první. Přes naše očekávání se téměř nic nestalo.
Užívá se při určování větných členů otázka 5. pádu? (6)	Otázky při určování vedlejších vět Pamatuj Při určování vedlejších vět doporučujeme používat otázky. Musíme však mít na paměti pořadí přednosti otázek: 1. jaký, který, čí (otázky na VV přívlastkovou) 2. kdy, kam, z jaké příčiny ad. (otázky na VV příslovečné) 3. pádové otázky (otázky na VV předmětnou) Na VV podmětnou se ptáme otázkou prvního pádu (Kdo šetří, má za tři.). VV přísudková vyjadřuje jmennou část přísudku, ve větě hlavní zůstává spona být, bývat (Už týden bylo, že by psa ven nevyhnal.). VV doplňková závisí zároveň na jménu a na slovese věty hlavní (Viděl jsem ho, jak sedí v parku.).
	Pokuste se pomocí otázky určit druh věty vedlejší: Vánoce budou, až napadne první sníh. Kočka se protáhla, kudy by nikdo jiný neprošel. Nedosáhla na první místo, i když se snažila. Jana je hezčí, než si myslíte. Tvářil se, jako by dnes sám vyhrál. Už je rozhodnuto, že se v ZOO otevře pavilon opic. Silnice, která vede k Dubu, se bude opravovat. Poněvadž ses učila celé odpoledne, může umýt nádobí. Budete-li hodní, dostanete lízátko. Dej si pozor, ať se neumažeš. Medailon předejte tomu, kdo bude mít odvahu na cestu.
	Budeme-li používat otázkový princip, musíme především dbát na dvě pravidla: 1. Na větu vedlejší se ptáme celou větou hlavní a vhodnou otázkou. Budeš-li doma (věta vedlejší), zavolám ti z budky v devět hodin (věta hlavní). → Za jakých podmínek ti zavolám v devět hodin z budky? (Ptáme se větou hlavní.) → Budeš-li doma. (Odpovídáme si větou vedlejší.) Správně jsme položili otázku tehdy, když si můžeme odpovědět celou větou vedlejší a navíc pouze touto částí souvětí. Pokud se zeptáme chybně, tj. pouze částí věty hlavní (např. Odkud ti zavolám?), nebudeme si moci odpovědět větou vedlejší (Z budky.) a tím ani nebudeme moci určit její druh. 2. Můžeme-li použít různé otázky na větu vedlejší, musíme dbát na pořadí přednosti. Sejdeme se u rybníka, (věta hlavní), kde roste kapradí (věta vedlejší). → Kde se sejdeme u rybníka? → U jakého rybníka se sejdeme. Druhá otázka má přednost, jedná se větu vedlejší přívlastkovou.
	Pokuste se pomocí otázky určit druh věty vedlejší: Když svítá, vstávám. Vrátil se, odkud se ještě nikdo jiný nevrátil. Přestože se stmívá, nemusíme ještě domů. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Udělám vše tak, jak mi radíš. Už je známo, co se stalo? Les, kam jsme si chodili hrát, se bude kácet. Hlásím se proto, že už nemohu vydržet. Jestli nechceš bonbon, vezmi si čokoládičku. Jsi tady proto, aby ses něco naučila. Víš o tom, co se stalo?
	Odpovědi a pomůcky: 1. Vztažné zájmeno jakou spojuje věty. 2. Větné členy jsou pozice ve větě (např. podmět - často konatel činnosti, předmět - je zasahován činností atd.). 3. Věta obsahuje jeden přísudek (jedno určité sloveso), souvětí několik přísudků (několik určitých sloves). 4. Jednoduché souvětí podřadné se skládá pouze ze dvou vět, a to z jedné věty hlavní a jedné věty vedlejší. 5. VV doplňkovou a VV přísudkovou rozeznáváme podle jiných principů. 6. Je-li slovo ve větě v 5. pádu, vždy se jedná o větný ekvivalent.