Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.).
Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr? → Co bylo příčinou jeho neúspěchu.).
Obsah této věty můžeme vyjádřit infinitivem nebo podstatným jménem (Petr zkoumal příčinu svého neúspěchu.).
Slova, která ve větě hlavní odkazují na větu vedlejší, chápeme jako obsahovou
součást věty vedlejší (Petr zkoumal to, co bylo příčinou jeho neúspěchu.).
1. V podmětu (v českém jazyce téměř vždy 1. pád) je nejčastěji označen původce děje. Podmět spolu s přísudkem vytváří základní větnou dvojici
a podílí se na tak na výstavbě základů české věty.
2. Odkazující výraz ukazuje (odkazuje), jaká věta vedlejší bude následovat.
3. Věta nemá podmět, jedná se o tzv. větu jednočlennou.
4. Věty vedlejší připojují nejčastěji spojky podřadicí, vztažná zájmena a vztažná příslovce, ale také číslovky.