Souvětí podřadné

Úvod 6. třída Interpunkce Interpunkce Čárka v souvětí a větě jednoduché Hlásky a hláskosloví Psaní u, ú, ů v domácích slovech Psaní u, ú, ů v přejatých slovech Stavba slova a pravopis Stavba slova a pravopis Zdvojené souhlásky Psaní -n- a -nn- Psaní bě/bje, vě/vje, pě Přípony -ský, -cký (-ští, -čtí) Psaní -mě-, -mně- Předpony s-, z- a vz- 1 Předpony s-, z- a vz- 2 Předpony s-, z- a vz- 3 Psaní i/y po obojetných souhláskách Psaní i/y po obojetných souhláskách Vyjmenovaná slova po -b- Vyjmenovaná slova po -l- Vyjmenovaná slova po -m- Vyjmenovaná slova po -p- Vyjmenovaná slova po -s- Vyjmenovaná slova po -v- Vyjmenovaná slova - souhrnná cvičení Psaní velkých písmen Tvarosloví i/y v koncovkách podstatných jmen Přídavná jména tvrdá a měkká Přídavná jména přivlastňovací Stupňování přídavných jmen Zájmena (druhy zájmen) Zájmeno já Zájmena náš, váš Zájmena on, ona, ono Číslovky Číslovky (užívání a zápis) Číslovky (skloňování) Číslovky řadové Slovesa Slovesa a jejich tvary Slovesné významy Pravopis sloves Předložky s, z Skladba (skladební pravopis) Shoda přísudku s jednoduchým podmětem Shoda přísudku s několikanásobným podmětem Shoda přísudku s podmětem (opakování) 7. třída Psaní velkých písmen Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Souhrnná cvičení 4 Souhrnná cvičení 5 Tvarosloví Druhy slov 1 (formální tvarosloví) Druhy slov 2 (funkční tvarosloví) Podstatná jména označující párové části lidského těla Vztažná zájmena Slovesný rod 1 (opisný) Slovesný rod 2 (zvratný) Příslovce Příslovečné spřežky Stupňování příslovcí Předložky 1 (předložkové pády) Předložky 2 Předložky s, z Spojky Částice 8. třída Skloňování slov cizího původu Skloňování vlastních jmen slovanského původu Slovesa Slovesné tvary Slovesné třídy a vzory 9. třída Pravopis Velká písmena Souhrnné diktáty Skladba Věta a souvětí Souvětí podřadné Určování druhů vedlejších vět Vedlejší věty Po a Pt Vedlejší věty příslovečné 1 Vedlejší věty příslovečné 2 Vedlejší věta Pk Vedlejší věta Př Vedlejší věta Do Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Složité souvětí podřadné 1 Složité souvětí podřadné 2 Souvětí souřadné 1 Souvětí souřadné 2 Složité souvětí souřadné Složité souvětí Čárka před a, i, ani, nebo 1 Čárka před a, i, ani, nebo 2 Testy a testování Přijímací testy CERMAT Přijímací testy z matematiky Testy ČŠI (NIQES) Testy všeobecných vědomostí	Pokuste se určit rozdíl mezi danými souvětími (z hlediska vztahů mezi větami). 1. Viděla jsem klobouk, který patřil kouzelníku Pokustónovi. 2. Mám starý stan a boty už také nejsou nejnovější. Ověřit řešení 1. V prvním souvětí věty na sobě mluvnicky závisí (jednou větou se můžeme zeptat na druhou větu). 2. Ve druhém souvětí věty na sobě mluvnicky nezávisí (věty mohou stát samostatně, jednou větou se nemůžeme zeptat na druhou větu). Pamatuj Rozlišujeme souvětí souřadné, v němž na sobě věty mluvnicky nezávisí (Nedůvěřuji mu, a proto mu nic neřeknu.), a souvětí podřadné, v němž věty na sobě mluvnicky závisí (Že už je hodně pozdě, jsme poznali podle rozsvícených lamp.). Mluvnickou závislost můžeme dokázat tak, že se jednou větou zeptáme na druhou (Koho, co jsme poznali podle rozsvícených lamp?) a touto druhou větou si můžeme odpovědět (Že už je pozdě.).	Jak se liší věta a souvětí? (1)
	Rozlište souvětí souřadná a podřadná: Hned se smála, hned plakala. Zdálo se mi, že nepřijedeme včas. Ty můžeš jít na vycházku, já však zůstanu doma. Psa nehlaď a raději si jej vůbec nevšímej. Řekni mi, co se stalo. Když budeš mít chvíli, začti se do páté kapitoly. Táta leží na divanu, máma sleduje naučný pořad. Uklidila jsem si pokojíček, dokonce jsem i vyvenčila psa. Hráli jsme si, kde se dalo. Mířil k místu, kde ho dobře znali.
Uveďte zkratky odborných výrazů věta hlavní, věta vedlejší, podmět, věta vedlejší podmětná. (2)	Jednoduché souvětí podřadné V souvětí podřadném věty na sobě mluvnicky závisí (Zdálo se mi, že zase prší.). Mluvnickou závislost můžeme dokázat tak, že se jednou větou zeptáme na druhou (Kdo, co se mi zdálo?) a touto druhou větou si můžeme odpovědět (Že zase prší.). Při určování mluvnické závislosti pomocí otázek doporučujeme ptát se vhodnou otázkou a celou větou. Pokud nepoužijeme celou větu k vytvoření otázky, můžeme závislost určit chybně (Komu, čemu se zdálo? - Mi (mně).; V tomto případě nedošlo k určení závislosti věty, ale jen jednoho větného členu.) Určete, pomocí které otázky se můžeme zeptat na vedlejší větu: Po celém městě je známo, kam zmizel starosta. V létě jsem viděla, jak se srny pasou na louce. Když bude mít babička dobrou náladu, bude vyprávět. Mrzlo, až praštělo. Choval se tak, že byl každému nepříjemný. Až budou láhve létat, přijde tvůj den. Ačkoliv je jaro, teploty ve dne nepřesahují zimní průměr. Na stole ležel sešit, jejž jsem celý den postrádala. Poněvadž mám čas, zahraji si s tebou piškvorky. Utíkej rychle, ať ti nezavřou.
	Pamatuj Prozatím se budeme zabývat jednoduchým souvětím podřadným, tj. souvětím, které obsahuje pouze dvě věty, jednu větu hlavní a jednu větu vedlejší (Vždy jsem si myslel, že tě dobře znám.). Věta hlavní je mluvnicky nezávislá - touto větou se ptáme na větu vedlejší, prozatím také platí, že neobsahuje spojovací výraz (Koho, co jsem si myslel?). Větou vedlejší je mluvnicky závislá - touto větou si odpovídáme na větu hlavní, na jejím počátku stojí spojovací výraz (Že tě dobře znám.). Rozlište věty hlavní a věty vedlejší: Zdálo se mi, že nepřijedeme včas. Učitelka zahrozila do třídy, ať je ticho. Co se stalo, mi nikdo neřekl. Když budeš mít chvíli, začti se do páté kapitoly. Táta leží na divanu, zatímco máma sleduje naučný pořad. Kde se dalo, tam jsme hráli karty. Mířil k místu, kde ho dobře znali. Ačkoliv jsem se snažila, nedopadla jsem příliš dobře.
	Z předchozího cvičení vyplývá, že věta vedlejší nemusí v souvětí zaujímat vždy druhé místo (Řekni mi, co děláš.). Souvětí může začínat podřadicí spojkou a větou vedlejší a teprve poté může následovat věta hlavní (Co děláš, řekni jen mně.). Rozlište věty hlavní a věty vedlejší: Rozhodli jsme se, že neustoupíme. Kdo chce vidět Dostojevského, ať se dostaví do ředitelny. Bylo to, jako by se pohnula celá země. Co se stalo včera odpoledne, zatím vůbec nikdo neví. Abychom zkrátili dobu čekání, zahrajeme si vrhcáby. Řekni zcela jasně, na jakou hloupost zase myslíš. Půjdu, kam mě oči povedou. Ať utíkám domů, mi řekl pan učitel už po pěti minutách.	Jakou úlohu mají v českém jazyce spojky? (3)
	Pamatuj Věta hlavní může obsahovat tzv. odkazující výraz, většinou ukazovací zájmeno nebo příslovce (Tvářila se tak, jako bych ji chtěl sníst.), který je sice součástí věty hlavní (Tvářila se tak, ...), ale významově patří do věty vedlejší. Tato situace je dobře patrná při otázce na větu vedlejši (tvářila se jak, jakým způsobem) a odpovědi na tuto otázku (tak, jako bych ji chtěl sníst). Rozlište věty hlavní a věty vedlejší: Kolikrát se vsadil, tolikrát prohrál. Viděl jsem ji, jak sedí na lavičce v parku. Jak jsem mu poradil, tak konal. Chci být zase tím, čím jsem bývala. Abych si aspoň jednou denně zazpíval, bez toho už se neobejdu. Jakou se chceš jevit, takovou tě neznám. Svůj šátek dám tomu, kdo zvítězí v rytířském turnaji. Kam spěchá, to mi nechtěl prozradit.
Musí být v českém jazyce věty vždy spojeny spojkou? (4)	Věty vedlejší jsou připojeny k větám hlavním především těmito výrazy, tj. na počátku vět vedlejších stojí: - spojky podřadicí (Protože se nebojím, půjdu do sklepa.) - vztažná zájmena (Nebylo jasné, co se vlastně děje.) - vztažná příslovce (Řekni mi, kam jsi schoval žákovskou knížku!) - číslovky (Zeptej se prodavačky, po kolika prodává melouny.) Pozn.: Spojky souřadicí (např. a, i, ani, nebo, anebo, či, však, ale atd.) slouží k připojování vět stejného typu, např. dvou vět hlavních (Dáš si čaj nebo máš raději kávu?) nebo dvou stejných vět vedlejších (To je Pavel, kterému jsi tolik ublížil a který ti přišel odpustit.). Těmito spojkami se prozatím nebudeme zabývat. Určete, kterými výrazy jsou připojeny věty vedlejší: Po celém městě je známo, kam zmizel starosta. V létě jsem viděla, jak se srny pasou na louce. Když bude mít babička dobrou náladu, bude vyprávět. Mrzlo, až praštělo. Na stole ležel sešit, jejž jsem celý den postrádala. Zrušili představení, na které jsem se moc těšila. Kolikrát vsadil, tolikrát prohrál. Neprozradíte mi, kolik nás bude?
	Složité souvětí podřadné Jednoduché souvětí podřadné je tvořeno jednou větou hlavní a jednou větou vedlejší (Jako by se z ní stal solný sloup, tak stála opuštěná na náměstí.). Složité souvětí podřadné je tvořeno jednou větou hlavní a více než jednou větou vedlejší (Když partyzáni vyšli z bunkru, aby se nadýchali čerstvého vzduchu, zaslechl hrdinný rozvědčík zvuky, které mu ihned připomněly cvakání uzávěru nenáviděného německého samopalu.), viz samostatná kapitola Složité souvětí podřadné. Určete počet vět v souvětí: Myslím si, že určitě vyhraješ, jestliže budeš dost trénovat. Když jsem se blížil k poušti, cítil jsem, jak mi teplý suchý vítr ovívá tvář, jež najednou byla nepříjemně suchá a horká. Protože mu v pátek ráno nebylo dobře, zůstal raději ležet v posteli, aby byl v pořádku aspoň v pondělí. Komu se zde nedařilo, ač se ve svém hospodářství snažil, náš kraj kupodivu neopustil, protože se do práce pustil ještě usilovněji.
	Odpovědi a pomůcky: 1. Věta obsahuje jeden přísudek (jedno určité sloveso), souvětí aspoň dva přísudky (dvě určitá slovesa). 2. Věta hlavní - VH, věta vedlejší - VV, podmět - Po, věta vedlejší podmětná - VV Po. 3. Spojky spojují věty nebo slova (větné členy). Spojky, které umí spojit pouze věty, nazýváme spojky podřadicí (připojují větu vedlejší k jiné větě), spojky, které umí spojit slova (větné členy) i věty, nazýváme spojky souřadicí (a, i, a tak, ani, nebo, ...). 4. Věty mohou stát vedle sebe beze spojky (Mrkla na mě, já mrkl na ni.).