Atributy sv. Voršily: korunka na hlavě, šíp, loďka, korouhev s křížem, bývá zobrazována, jak ukrývá své družky pod pláštěm

Životopis

Údaje o jejím životě se dozvídáme jen z legend. Z historického pohledu se považuje za základ jejich příběhu nápis na náhrobním kameni, který je umístěn na kůru chrámu svaté Voršily v Kolíně nad Rýnem.

Podle nejčastější verze byla dcerou křesťanského krále v Británii (podle jiné dcerou bretaňského vévody), rozhodnutá žít jako panna zasvěcená Bohu. Aby se vyhnula nechtěnému sňatku (některé legendy zmiňují šlechtice známého svou divokostí, jiné pohanského prince) nebo jej alespoň oddálila, pokusila bránit požadavkem, v jehož splnění moc nevěřila. Šlo o to, aby její snoubenec přijal křesťanskou víru a dal jí tři léta času, aby v doprovodu svých družek se mohla plavit do Říma a navštívit posvátná místa. Družek či služebnic mělo být deset či jedenáct, při šíření legendy se údaj o jejich počtu změnil na jedenáct tisíc. Vysoké číslo Voršilina doprovodu bývá dnes přičítáno chybnému čtení římského čísla XI, nad nímž byla vodorovná čárka, kterou se obvykle označovali tisíce. Dalším názorem je záměna "undecim Millia panny" (11.000 panen) za "undecim Martyres panny" (11 panen a mučednic). Pověst o vyšším počtu mučednic podpořil ve 12. století také objev množství lidských kostí při rozšíření městské zdi v Kolíně nad Rýnem. Ke ztotožnění nalezených ostatků s družinou Voršily nejsou prý ale dostatečné důvody.

Družky cestovaly lodí, plavily se po Severním moři a dále proti proudu Rýna. Cestou vyprávěla Voršila svým družkám o křesťanské víře a ty pak přijaly křesťanství a nechaly se v Římě pokřtít. Při zpáteční cestě byla Voršila s celou svou družinou u Kolína nad Rýnem přepadena Huny. Ti všechny Voršiliny družky postříleli šípy z luků, zatímco samotná Voršila se pro svou krásu zalíbila hunskému králi. Protože ho však odmítla, proklál ji šípem. Barbaři se vyděsili pohledem na mučednice vystupující do nebe a utekli od hradeb města. Obyvatelé Kolína, vděční za zázračnou záchranu, s úctou pochovali těla zavražděných. Na místě jejich mučednictví vystavěli kostel zasvěcený sv. Voršile a jejím družkám.

Světici si za patronku, ctěnou jako ochránkyni mladých děvčat, vzala pro své řeholní společenství, založené r. 1535, Anděla Merici. Následovnice, zvané Voršilky, působí v naší zemi ve třech komunitách: v Praze (od 9. 11. 1655), v Olomouci a Jiřetíně pod Jedlovou. Smyslem tohoto řádu je duchovní mateřství, uskutečňované především evangelizační výchovou a úsilím o povznesení žen, současně se zpřítomněním tváře Krista, snoubence řeholnic.