Psaní i/y po obojetných souhláskách (souhrnné poučení)

Pro psaní i/y platí mnoho pravidel. Komplexně se s nimi seznámíte v deváté třídě. V 6. ročníku se podíváme především na psaní i/y po obojetných hláskách.

Určete, ve které části slova se nachází i/y (í/ý): vyvanout, pejsci, pravice, plivat, Nezamysl, přivést, včelička, kostmi, topil, nikdo, papírna, nábytek, šermíř, žalostný, mávaly, výplata, místo, sází, vidět.

Ověřit řešení

Vyjmenujte obojetné hlásky. (1)

Ze kterých částí se může skládat české slovo (pomůcka za-hrád-k-a)? (2)

V současné době je módní řecká předpona dys-. Znáte nějaké slovo s touto předponou? Víte, co znamená? (3)

Slova z předchozího cvičení jsme seřadili do skupin. Pokuste se odvodit pravidlo psaní i/y v uvedených skupinách slov, tj. podle postavení ve slově.

V předponě se nejčastěji píše ...

V kořenu se píše ...

V příponě se většinou píše ...

V koncovce se píše ...

Pozn.: Pro ověření správnosti vašeho řešení najeďte ukazatelem myši na vynechané části tvrzení.

Vyjmenujte tvrdé a měkké hlásky. (4)

Psaní i/y v kořenu slova

Proč se píše 1. hokynář, ale kino, 2. zívat, ale nazývat se, 3. nynější, ale nízký?

Ověřit řešení

Proč píšeme kikirikí i kykyryký, pan Sirovátka i pan Syrovátka? (5)

Souhrnná cvičení

3. Doplňte i/y: d__ktovat záp__s, v__j__mečn__ záž__tek, n__žší gymnáz__um, školšt__ pracovn__c__, nev__nné d__tě, parn__ lokomot__v__, řad__c__ pák__, Mon__ka je d__plomat, modrook__ blond__n, fotograf__cký objekt__v, star__ ml__n, obl__bená v__v__šen__na, ob__čejný hřeb__k, naše malé ferrar__, un__verz__tn__ stad__on, nal__čené past__, F__l__p__nské souostroví.

4. Doplňte i/y ve slovech cizího původu: f__nální kr__ze, akvár__um na tr__buně, šamp__on ve f__z__ce, l__la b__c__kl, hrej fa__r pla__, mot__vy pol__cistů, C__r__lova f__rma, eg__ptské h__erogl__fy, pav__lon všech __nstalatérů, kr__t__ka pol__kl__niky, anon__mní b__ftek, un__verzitní eukal__pt, h__g__ena, wh__sk__ s ton__kem, republ__ka k__klopů.

Odpovědi a pomůcky:

1. Obojetné hlásky: b, f, l, m, p, s, v, z. Pro bližší seznámení s obojetnými hláskami doporučujeme pohádku Václava Čtvrtka Jak Hrompac s Tancibůrkem našli rytíři ztracenou půlku jména.

2. Základem slova je kořen, části slova před kořenem nazýváme předpony, části slova za kořenem přípony. Součástí přípony může být (pádová nebo osobní) koncovka.

3. Řecká předpona dys- (psána zásadně s tvrdým -y-) má význam zeslabený, vadný, porušený, nesprávně fungující (např. dysfonie - porucha hlasu, dysgrafie - porucha schopnosti psát, dyskalkulie - počítání, dyslexie - čtení, dysortografie - porucha schopnosti aplikovat pravidla pravopisu).

4. Tvrdé hlásky (h, ch, k, r, d, t, n), měkké hlásky (ž, š, č, ř, j, ď, ť, ň a zpravidla c).

5. Představená pravidla neplatí pro citoslovce, jména a příjmení a často pro slova zvukomalebná.

Doporučujme webové stránky Internetové jazykové příručky ÚJČ Vyjmenovaná slova.