Vedlejší věta podmětná a předmětná

Úvod 6. třída Interpunkce Interpunkce Čárka v souvětí a větě jednoduché Hlásky a hláskosloví Psaní u, ú, ů v domácích slovech Psaní u, ú, ů v přejatých slovech Stavba slova a pravopis Stavba slova a pravopis Zdvojené souhlásky Psaní -n- a -nn- Psaní bě/bje, vě/vje, pě Přípony -ský, -cký (-ští, -čtí) Psaní -mě-, -mně- Předpony s-, z- a vz- 1 Předpony s-, z- a vz- 2 Předpony s-, z- a vz- 3 Psaní i/y po obojetných souhláskách Psaní i/y po obojetných souhláskách Vyjmenovaná slova po -b- Vyjmenovaná slova po -l- Vyjmenovaná slova po -m- Vyjmenovaná slova po -p- Vyjmenovaná slova po -s- Vyjmenovaná slova po -v- Vyjmenovaná slova - souhrnná cvičení Psaní velkých písmen Tvarosloví i/y v koncovkách podstatných jmen Přídavná jména tvrdá a měkká Přídavná jména přivlastňovací Stupňování přídavných jmen Zájmena (druhy zájmen) Zájmeno já Zájmena náš, váš Zájmena on, ona, ono Číslovky Číslovky (užívání a zápis) Číslovky (skloňování) Číslovky řadové Slovesa Slovesa a jejich tvary Slovesné významy Pravopis sloves Předložky s, z Skladba (skladební pravopis) Shoda přísudku s jednoduchým podmětem Shoda přísudku s několikanásobným podmětem Shoda přísudku s podmětem (opakování) 7. třída Psaní velkých písmen Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Souhrnná cvičení 4 Souhrnná cvičení 5 Tvarosloví Druhy slov 1 (formální tvarosloví) Druhy slov 2 (funkční tvarosloví) Podstatná jména označující párové části lidského těla Vztažná zájmena Slovesný rod 1 (opisný) Slovesný rod 2 (zvratný) Příslovce Příslovečné spřežky Stupňování příslovcí Předložky 1 (předložkové pády) Předložky 2 Předložky s, z Spojky Částice 8. třída Skloňování slov cizího původu Skloňování vlastních jmen slovanského původu Slovesa Slovesné tvary Slovesné třídy a vzory 9. třída Pravopis Velká písmena Souhrnné diktáty Skladba Věta a souvětí Souvětí podřadné Určování druhů vedlejších vět Vedlejší věty Po a Pt Vedlejší věty příslovečné 1 Vedlejší věty příslovečné 2 Vedlejší věta Pk Vedlejší věta Př Vedlejší věta Do Souhrnná cvičení 1 Souhrnná cvičení 2 Souhrnná cvičení 3 Složité souvětí podřadné 1 Složité souvětí podřadné 2 Souvětí souřadné 1 Souvětí souřadné 2 Složité souvětí souřadné Složité souvětí Čárka před a, i, ani, nebo 1 Čárka před a, i, ani, nebo 2 Testy a testování Přijímací testy CERMAT Přijímací testy z matematiky Testy ČŠI (NIQES) Testy všeobecných vědomostí	Vedlejší věta podmětná Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné? → Když spolu nemluvíme.). Obsah této věty můžeme vyjádřit infinitivem nebo podstatným jménem (Je směšné nemluvit spolu.). Slova, která ve větě hlavní odkazují na větu vedlejší, chápeme jako obsahovou součást věty vedlejší (Ve škole jsou neoblíbení ti, kteří žalují.).	Jakou úlohu plní ve větě podmět? (1) Jakou funkci má odkazující výraz ve větě hlavní? (2)
	Vyberte vedlejší věty podmětné: Ti, kdo žalují, jsou ve škole neoblíbení. Říkal mi, že žije v Olomouci. Říká se, že žije v Olomouci. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Nechval dne, dokud nepřijde večer. Kdy se přesně odstěhovali z města, nevím. Stačí, když to uděláš podle mé rady. Kdy se přesně odstěhovali z města, se dosud neví. Je zcela jedno, proč to udělal. Neříkej mi, jak se mám chovat. Jen se kocour otočil, už se myši za jeho zády rozeběhly. Očima vidíme, ušima slyšíme. Mně se nepoštěstí, abych nad tebou vyhrál.	Určete podmět ve větě Venku prší. (3)
Které výrazy mohou připojovat vedlejší věty? (4)	Některé učebnice doporučují určovat druhy vedlejších vět podle spojovacích výrazů. Věta vedlejší podmětná však může být připojena téměř kterýmkoli spojovacím výrazem (nejčastěji zájmeny kdo, co). Určete, kterými spojovacími výrazy jsou připojeny věty vedlejší podmětné: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Líbilo se mi, že se tolik snaží. Stačí, když to uděláš podle návodu. Už se říkalo, kam jdeme? Jen ti, kterým jsem volal, jsou pozváni na slavnost. Mně se nikdy nepoštěstí, abych nad tebou vyhrál. Je vám jasné, co se stalo? Je úplně jedno, proč to udělal. Kdy se přesně odstěhoval z města, se dosud neví. Ten, jenž dával pozor, už má v probírané problematice jasno. Stále pro mě zůstává záhadou, kam se Rek zaběhl. Je zdravé, když denně jíme zeleninu.
Znáte odborné označení podmětu a předmětu? (5)	Vedlejší věta předmětná Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr? → Co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Obsah této věty můžeme vyjádřit infinitivem nebo podstatným jménem (Petr zkoumal příčinu svého neúspěchu.). Slova, která ve větě hlavní odkazují na větu vedlejší, chápeme jako obsahovou součást věty vedlejší (Petr zkoumal to, co bylo příčinou jeho neúspěchu.).	Jak poznáte český infinitiv? (6)
	Vyberte vedlejší věty předmětné: I Michal, kterému jsem tolik důvěřoval, mě zklamal. Pro pláč ani nebyla schopna, aby mu poděkovala. O to, co nám chce vyprávět, se nikdo nezajímá. Nevěř tomu, kdo ti lichotí. Kdy lidé začali užívat psy, vědci prozatím nevědí. Je úplně lhostejné, co se stalo. Je úplně lhostejný k tomu, co se stalo. Že to není pravda, se řeklo všem. Přírodovědci se snaží, aby upozornili na nebezpečí vyhynutí goril. Pracuj tak, jak je uvedeno v návodu. Jsme pyšní na to, že naše mužstvo zase vyhrálo. Že to není pravda, jsme řekli všem.
	Pamatuj Určovat druh vedlejších vět podle spojovacího výrazu nedoporučujeme, neboť většina těchto výrazů může uvádět větší množství vedlejších vět. Určete, kterými spojovacími výrazy jsou připojeny věty vedlejší předmětné: Pro pláč ani nebyla schopna, aby mu poděkovala. O to, co nám chce vyprávět, se nikdo nezajímá. Nevěř tomu, kdo ti lichotí. Kdy lidé začali užívat psy, vědci prozatím nevědí. Že to není pravda, jsme řekli všem. Marně přemýšlím, proč to včera udělal. Vzkázala mi, ať raději přemýšlím. Máma nevidí ráda, když se dlouho do noci toulám. Komu jsem se svěřila, to ti opravdu neprozradím. Napiš mi, kam mám dát starý nábytek. Určete druhy vět. Všimněte si, že vždy dvě věty začínají stejným spojovacím výrazem: Co se s ním stalo, doposud není jasné. Řekni mi, prosím, co se s ním stalo. Řekli mi, že na počátku hry musím jít ven. Musel jsem jít ven, ať si uspořádám myšlenky. Vylíčili nám, jak malovali. Postupujte tak, jak je psáno v návodu. Kolikrát se vsadil, tolikrát prohrál. Přemýšlel jsem, kolikrát jsem vlastně prohrál. Do obchodu musím proto, že nám chybí stolní olej. Vždy jsem si přál, ať je naše přátelství pevné. Je vždycky tam, kde se něco děje. Zeptal jsem se kamaráda, kde je dnes večer ve městě živo.
	Souhrnná cvičení 6. Rozlište vedlejší věty podmětné a předmětné: Vypráví se, že se na hradě zjevuje strašidlo. Sdělil nám, jak se bál jako malý sám doma. Nepochybuji o tom, že to dokáže. Aby se to už nikdy neopakovalo, to je teď ze všeho nejdůležitější. Lékař nám doporučujeme, ať se často otužujeme a myjeme. Že to jsou pověry, je jistě zbytečné říkat. Jsem si jistý, že brzy napíše. Není mi jasné, kam jsi založila můj zápisníček. Bylo zřejmé, že by jel rád s námi. Náš Puňta patří mezi ty, kteří rádi prohání kočky. Nejsem si vědom toho, že bych ho nějak urazil. Nemělo by ti být lhostejné, když silnější tluče slabšího. 7. Rozlište vedlejší věty podmětné a předmětné: Marně přemýšlím, proč jsi to včera udělala. Zdraví je kupodivu škodlivé, když se o něj příliš staráme. Že máme neupravené a staré hřiště, to se mi ve škole opravdu nelíbí. Ve včerejších novinách bylo uvedeno, jak dopadla schůzka prezidentů. Ucítil jsem, jak mi na tvář dopadla první kapka. O životním prostředí si myslím, že je v katastrofálním stavu. Máma mi často připomíná, abych si nebral bonbóny od cizích lidí. Bylo by nespravedlivé, aby byl odměněn jen Petr. Kam se Rek zaběhl, zůstává pro mne stále záhadou. Máma nevidí ráda, když se dlouho toulám. Nenápadně vyzvídá, co si přeji k Vánocům. Mámě není lhostejné, jak se ke mně chováš. 8. Rozlište vedlejší věty podmětné a předmětné: Zdálo se mi, že mě nikdo nemůže přemoci. Naší snahou bylo, abyste se u nás cítili co nejlépe. Myslel jsem si, že se máme potkat dnes. Že se nevrátí včas, to bylo více než pravděpodobné. Právě jsme projednali to, co se stalo včera. Koho bychom měli přihlásit, o tom jsme se právě radili. Jsem pyšný na vše, co jsi dokázala. Komu se to nelíbí, ať se vrátí domů. Nevěděl jsem, kdy se máme vrátit zpátky. Ten, kdo má všech pět pohromadě, ti nikdy nemůže uvěřit. 9. Určete, který druh vedlejší věty lze doplnit k větě hlavní: Teď už je úplně jasné, ... ..., je známo po celém městě. Vždy jsem si myslel, ... Nebylo nutno, ... Nebyl jsem schopen toho, ... Včera se mi zdálo o tom, ... Zdálo se mi, ... Mluvili jsme o tom, ... Viděla jsem dobře, ... Říkalo se, ... 10. Určete, kterou vedlejší větou lze nahradit vyznačená část věty: Ať se viník přihlásí. Hra na kytaru ho vždycky bavila. Bázlivec nesmí do lesa. Bylo mu doporučeno léčení v lázních. Bylo by zajímavé podívat se do doby Karla IV. Národy odedávna toužily po svobodě. Navrhuji vám výlet do Země nikoho. Paní učitelka slyší trávu růst. Už jste slyšeli o té nešťastné události. Těším se na tvůj příjezd.
	Odpovědi a pomůcky: 1. V podmětu (v českém jazyce téměř vždy 1. pád) je nejčastěji označen původce děje. Podmět spolu s přísudkem vytváří základní větnou dvojici a podílí se na tak na výstavbě základů české věty. 2. Odkazující výraz ukazuje (odkazuje), jaká věta vedlejší bude následovat. 3. Věta nemá podmět, jedná se o tzv. větu jednočlennou. 4. Věty vedlejší připojují nejčastěji spojky podřadicí, vztažná zájmena a vztažná příslovce, ale také číslovky. 5. Podmět - subjekt, předmět - objekt. Latinský kořen *iecto znamená "vrhám, kladu". 6. Český infinitiv končí na -t (jet, orat), -ci (moci, péci) nebo zastarale na -ti (vésti, trpěti).